Je pár let po sametové revoluci. Po náměstí se pohybují mladí lidé a mluví s lidmi o víře, prý je to evangelizace. Zdá se, že je doprovází osoby v řeholních hábitech. Snaží se produkovat hudbu, občas mají promluvu zvanou svědectví. Několik z nich se pohybuje mezi rozpačitými nahodilými posluchači a snaží se navázat neformální rozhovor. Celé to vyznívá poněkud neprofesionálně, ale ve vzduchu je cosi zvláštního. Říkají tomu Boží Duch.

COM2015_plakat

COM, Centrální Oáza Modlitby neboli svatodušní víkendovka. Ta letošní se blíží, a to je příležitost se ohlédnout nad tím, jak jsme v oáze oslavili Letnice loni.

Richardovo svěcení

Oáza modlitby, která se uskutečnila o víkendu 13.-15. února 2015 v Diecézním centru mládeže v Plzni, byla výjimečná. V sobotu 14. února přijal z rukou plzeňského biskupa Františka v katedrále sv. Bartoloměje kněžské svěcení bratr Richard Polák, který našemu hnutí slouží od letní oázy v Klenčí L.P. 2007. Jsme rádi, že jsme byli s ním a mohli Richarda také doprovodit modlitbou.

 

Pozdě, ale přece podávám zprávu o evangelizaci při příležitosti růžencové pouti v Uherském Brodě v říjnu 2014.

Jednou z největších událostí roku je v malebném moravském městečku zvaném Uherský Brod pouť ke svátku patronky tamního dominikánského kostela – Panny Marie Růžencové. Otec Jan je jeho duchovním správcem, a proto nás tam pozval nejen jako poutníky, ale hlavně jako hlasatele evangelia, kteří budou oslovovat hodovníky a zvát je na modlitební vrchol celého svátku, kde je může evangelizovat sám Ježíš. Modlitební program spojený s adorací, růžencem, písněmi chval, přímluvnou modlitbou za jednotlivce apod. připravovali hlavně mladí z místní farnosti, byť se na něm podíleli i někteří z nás.

Polsko je mateřská země hnutí Světlo-Život, a tak dsc_2527_malese v něm neustále koná spousta Oáz. V únoru však na dvou z nich byli i oázáci z Čech: na rekolekcích zaměřených na evangelizaci ve Svídnici (polsky Świdnica) a na Kongregaci odpovědných, velkém setkání moderátorů a animátorů nejen z Polska. Tady je jedno svědectví z obou akcí.

V polovině února tohoto roku se vydalo deset nadšenců z Čech, Moravy a Slovenska k našim polštím bratřím a sestrám v Kristu do Svídnice na ORAE I° (Rekolekční Oáza pro animátory evangelizace I°). Tyto mnohonárodnostní exercicie vedl generální moderátor hnutí P. Adam Wodarczyk. Začaly v pátek 14. února, tedy v den úmrtí Konstantina-Cyrila. Exercicie tak byly započaty slavením eucharistie, při níž bylo pamatováno na soluňské bratry Cyrila a Metoděje, jejichž prostřednictvím byla západním slovanům hlásána křesťanská víra srozumitelným způsobem – jejich metodu bychom dnes mohli nazvat "novou evangelizací". Tento cyrilometodějský počátek exercicií nebyl nikým z oraganizátorů cíleně plánován - o to víc však vyšlo najevo Boží řízení věcí nad námi.

 

Ráda bych se s vámi podělila o své nové objevy, a tak vám píšu pár těchto řádek. Tématem Oázy ve Slaném byly: „dobré návyky“. Měli jsme tak příležitost provrtat se v našich životních hodnotách a praktikách.

Jako organizátor letošního podzimního puťáku jsem si tentokrát usnadnil práci a zvolil oblast, kterou mám takříkajíc za humny a kde to dobře znám – České středohoří. To se odrazilo i na složení účastníků – spolu s pěti členy „tvrdého jádra“ převážně z daleka se k nám na sobotu připojili další čtyři lidi z Litoměřic (tj. z cíle naší výpravy) nebo z Ústí nad Labem (tam jsme pro změnu začínali). Modlitby za dobré počasí byly vyslyšeny, všichni se pokud vím vrátili z výletu ve zdraví, a celkově se puťák vydařil.

Letos jsem se stal animátRokitno bazilikaorem. A protože nechci animátorskou službu jen tak šolíchat, ale chci v ní být pokud možno dobrý, tak jsem vyrazil na Kodu (Kurs Oazowy Dla Animatorów, oázový kurs pro animátory), a to do západního Polska, do mariánského sanktuaria (poutní místo, něco jako u nás třeba Svatá Hora) Rokitno u Miedzyrecze.

V Polsku je hnutí Světlo–Život mnohem rozšířenější a zaběhanější než u nás, takže jsem se dozvěděl leccos nejen o běžném vedení skupinek, ale i o diakoniích, o kterých jsem do té doby skoro nic nevěděl, nebo o tom, jak může vypadat oázová formace ve farnosti, kde se sejde několik desítek oázáků s knězem aktivním v tomto hnutí. O tom, co jsem se naučil z „řemesla“ však mluvit nechci, spíš o tom, jak tam ke mě promluvil Bůh.

Do MyslSpolečné fotoíva na Oázu druhého stupně jsem jel spolu s asi třiceti Čechy a (hlavně) Slováky, a to už ne jako účastník, ale jako animátor. Na jednu stranu jsem se trochu bál, protože jsem tušil, že animování větší skupiny ze svých sil nejspíš nezvládnu, na druhou stranu jsem se na tento úkol těšil s důvěrou, že mě Bůh nenechá ve štychu a nějak vstoupí do mé slabosti. Taky jsem doufal, že se zlepším v ministrantské službě a že díky dostatku času na rozjímání budu moct důkladně probrat s Hospodinem některé záležitosti. V porovnání s mou první Dvojkou bylo času na stánek setkání míň a animátorské povinnosti z tohoto času ukrojily další díl, ale o to víc jsem na téhle Oáze dostal schovaných, překvapivých dárků.